Tento způsob provozu jednotek je jednou z dalších možností, jak snížit úroveň emisí při výrobě elektřiny ze zemního plynu do té doby, než bude možné zcela přejít na obnovitelné zdroje a na čistý zelený vodík.
Vodík je považován za palivo budoucnosti – je ho k dispozici téměř neomezené množství, má vysokou energetickou hustotu a při jeho spalování nevznikají žádné emise. Jako vysoce reaktivní prvek se však vodík v přírodě samostatně nevyskytuje, je ho tedy třeba cíleně získávat.
Podle způsobu a původu jeho získávání se rozlišuje několik druhů vodíku. Většina vodíku se dnes získává z fosilních paliv, přičemž dochází k uvolňování skleníkových plynů. Dlouhodobým cílem proto je přejít na tzv. zelený vodík, který se získává z vody prostřednictvím elektrolýzy, pro kterou se navíc využívá pouze bezemisní energie z obnovitelných zdrojů.
I přes nesporné výhody zeleného vodíku v současné době brání jeho masivnímu využití chybějící infrastruktura a vysoké náklady na jeho výrobu, skladování a distribuci. Jedním ze způsobů, jak vodík začít využívat již dnes, je jeho přimíchávání do zemního plynu. Do koncentrace 20 % je totiž možné využít stávající plynovody bez nutnosti jejich velkých úprav.
Kromě dobrého propojení do funkčních celků s obnovitelnými zdroji tak může už dnes kogenerační jednotka částečně spalovat toto obnovitelné palivo, což je vedle vysoké účinnosti a flexibility její další nesporná výhoda.
